Just another life story...

8. ledna 2013 v 18:30 | Bett |  O mně
Zdravím všechny :)

Rozhodla jsem se pro založení blogu, a tak si říkám, že se sluší napsat nějaký ten "úvodní" článek :)


Byla jednou jedna malá holčička, která milovala život. Každý den si hrála s kamarády. Kupovala si s nimi sladké a slané pochutiny a zapíjela je džusem nebo colou. Ačkoliv tloustla a maminka jí musela kupovat čím dál větší velikosti, stále měla spoustu kamarádů, dokázala si bezstarostně užívat života a občasné poznámky na svou postavu hravě ignorovala.

Pak se ale stalo něco hrozného, opravdu strašlivého.....vyrostla. Začalo jí docházet, že už nemá tolik přátel. Že se jí okolí směje. Vlastní otec jí ze srandy říkal..ty moje velrybko, můj malej metráčku…nenadávala, nevadilo jí to…nebo jo? Nikdo nedokázal poznat, jak moc jí tím lidé ubližují. Také si nikdy nestěžovala. Nahodila úsměv a dále přede všemi hrála tu bezstarostnou holku....
Jednoho krásného dne, když s posledním sněhem zmizely i zbytky cukroví, se rozhodla zvážit. Vyndala starou váhu a setřela obří vrstvu prachu. Hluboce se nadechla a nervózně otřásla. Najednou se jí to ani nechtělo vědět. Nastala dlouhá chvíle vnitřního rozkolu a přemlouvání. Nakonec se ale přemohla…nadešel hrůzný zážitek. Chudáček malá Bett se nemohla vzpamatovat z toho šoku. Začala přemýšlet, zda už někdy viděla 13 let staré dítě, které by vážilo 79,5kg. Ne, ne, ne…ovšem že ne. Následovalo období odříkání všeho, co se jí zdálo špatné. To nestačilo. Ještě aby, když pila džusy po litrech v domnění, že když jsou z ovoce, jsou dietníruku na srdce, koho tahle blbost taky nenapadla. Rozhodla se pro jinou cestu. Zapnula si internet a zadala do vyhledávače…"jak mít anorexii". U pro-ana a pro-mia blogů strávila téměř celou noc. Ovšem, tohle nebylo pro ni, ale i tak se spousta těchto "cenných" informací usadila někde v tajném šuplíčku její hlavy. Tak nějak uplynul rok během kterého zkoušela zdravou stravu, tukožroutskou dietu, třídenní ovocnou dietu....a spoustu dalších nesmyslů, o kterých již každý slyšel, a nebo je dokonce už i vyzkoušel. Tak nějak se během této doby s těží doškrábala na číslo 75. Poté ale po oslavě kilo přibrala a to byl ten signál, aby se "cenné" informace probraly ze své dřímoty.
Abych to trošku zkrátila.
Do 17. narozenin Bett hubla ještě docela zdravě. Občas sice radši půl dne nejedla, když měla přežírací dopoledne, ale to se dalo snést. Od půlky srpna 2012 to ale nabralo rychlý spád. Bett už nebavilo to plácání mezi 63 a 68 kily. Srpen, září a půlka října byly ještě mírumilovné proti tomu, co nastalo dál. Redukovala a redukovala příjem jídla. Na snídani měla vždy půlku celozrnné kaiserky s plátkem kuřecí šunky a druhou půlku na svačinu, i když měla školu třeba do 16:15. Když se chtěla hodně rozšoupnout, dala si místo šunky vrstvičku cottage či přidala kousek zeleniny....ovoce na ni bylo příliš "kalorické". Obědy nebyly o nic lepší. Buď z něj snědla to, co se jí zdálo přijatelné a nebo šel do igelitového pytlíku celý. K večeři si dala třeba půlku jogurtu...celý byl moc....a nebo dvě mrkve.
Přišlo jí správné to, co dělá. Měla pocit, že jí tak akorát. Ani ji nenapadlo, že by měla něco přidat, a nebo odejít ze své rutiny. Když byla rodinná oslava a ona musela hodně jíst, vzala si 4...později 6,8 a při velkém zoufalství i 10 tabletek Fenolaxu, o kterém se také dočetla na úžasném pro-ana blogu. Tak to šlo dál a dál. Všichni jí říkali ať víc jí, ať už nehubne...atd. Nesnášela tyhle řeči a nebrala si je k srdci. Jednoho dne si nedala pozor a vzala si volnější tričko. Táta si všiml jejího vyčnívajícího obratle. Popadl váhu a donutil ji na ni stoupnout. 53. Od té doby měla povinné váženíkaždý týden. Kilo dolů a musela by k lékaři. Ona sice stále pokračovala v občasném hladovění a pro pocit vzdoru zhubla ještě 1 kg.
Jenže si začala uvědomovat, že ačkoliv zhubla a téměř dospěla, uvnitř je stále stejná jako to nešťastné baculaté dítko. Dávno již není jako kdysi. Není tak šťastná, už není bezstarostná a hlavně stále nemá tu nádhernou postavu jakou by chtěla.
Ještě nedávno by při doteku a pohledu na jejích vyčnívající obratle, vystouplý hrudní koš a kostnatá ramena, jejímu "anorektickému" já poskočilo srdce štěstím.Teď? Je jí jen zle. Už si uvědomuje, že díky tomu ztratila většinu svalstva. Má stále ošklivě vypláclé břicho a nepěkné boky, ale prsa se jí smrskla z C na A,zadek skoro nikde. Nemůže sedět na zemi. Nemůže ležet ve vaně pokud není plná vody. Často ji v kostech a kloubech křoupne a kůže? Ta je hlavně na břichu a mezi prsty šíleně suchá.

Bett je šťastná, že se zachránila před spáry pravé PPP. Neustále se o ni sice pokouší, ale ona bude silná. Vydává se správnou cestou. Už žádné šíleně dlouhé procházky, ale pravidelný a hlavně umírněný pohyb s posilováním a více jídla.

A jaké je pokračování? Stačí kliknout na aktuální články, ve kterých zjistíte jak se mi daří, jak to zvládám a bojuji. Samozřejmě budu šťastná za vaši podporu a sama se budu snažit být podporou vám...:)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavla Pavla | Web | 10. ledna 2013 v 12:44 | Reagovat

Ať se daří s novým blogem.

2 ajul@ ajul@ | Web | 15. února 2013 v 18:02 | Reagovat

taky jsem začínbala s 80 kily, od 13....teď je mi 16 a mm 55 kilo na 182 cm....taky hnusně strávená léta ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama